Zablokovali jste IP adresu. Bot šel dál.

Nejuspokojivější obrazovka v každém nástroji proti podvodným kliknutím je seznam vyloučení. Čísla přibývají, hrozby mizí. Působí to jako pokrok.

Je to taky ta část, která nejrychleji zastarává.

Vyloučení IP adresy je momentkou něčeho, co se pohybuje. Pooly rezidenčních proxy neustále mění adresy — pool je sám o sobě produkt a je navržený tak, aby tohle přežil. Rozsahy datacenter se recyklují mezi zákazníky, takže dnešní zablokovaná adresa může být zítřejším legitimním návštěvníkem. Konkurent, který klikne z mobilu, sedí na IP adrese mobilního operátora, která se do oběda může změnit. A seznamy vyloučení mají limity: nemůžete přidávat donekonečna, takže nakonec každé nové blokování tiše stojí jedno staré.

Horší je, že seznam zastarává směrem, který nevidíte. Nic vám neřekne, že čtyřicátá sedmá adresa na vašem seznamu patří poslední tři měsíce kanceláři skutečného zákazníka.

Chování se nemění

Cesta ven není lepší seznam. Je to sledování jiného signálu. Návštěva buď vykreslila stránku, nebo ne. Myš se buď pohnula, nebo ne. Relace buď trvala déle než vteřinu, nebo ne. Prohlížeč buď hlásí věrohodnou kombinaci vlastností, nebo si odporuje. ID kliknutí se buď objeví jednou, nebo se objeví třikrát. Tyto signály cestují s návštěvou, ne s adresou, takže čerstvá IP adresa stejnému návštěvníkovi nic nekoupí.

Právě to taky dělá důkazy čitelnými i později. „Zablokovali jsme tuhle IP adresu“ samo o sobě nic nevysvětluje. „Toto kliknutí přišlo z rozsahu datacentra, nic nevykreslilo a znovu použilo ID kliknutí, které už bylo dvakrát vidět“ je popis toho, co se skutečně stalo.

SaveMyBudget označuje především podle chování, z jednoho tagu na vašem vlastním webu, a ke každému označenému kliknutí přikládá důvod. Blokování má pořád své místo — jen líp funguje ze seznamu, který si dokážete obhájit, ne ze seznamu, který jste zdědili.